Přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem je od nepaměti uctíváno magické datum – Rej čarodějnic. Traduje se, že už staří Keltové tímto svátkem slavili kalendářní léto. K čemuž patřily rituály oslavující nový život. Kdy ohněm uhasínalo vše staré a nepotřebné a novými vítali novou naději a čistotu. A protože v těchto dobách lidé hodně podléhali strachům z nadpřirozených sil, měli potřebu se před nimi chránit. A to nejen sebe, ale hlavně domácí zvířata. Které jim zajišťovaly celoroční obživu. A tak na kopcích nad vesnicí začaly poslední dubnovou noc zapalovat ohně. A stoupající dým měl odehnat od všech obydlí všechno špatné. Zajímavé je, že získaný popel byl velmi ceněný a rozhazoval se nejen po polích, aby byla jistá budoucí úroda. Někteří si ho v nádobkách brali do svých stavení. V dobré víře, že je bude chránit před nečistými silami během celého roku.
Do naší vlasti tato tradice byla podle všeho přinesena z Německa. Ale obzvláště komunistickým režimem, coby pověrečná praktika, téměř zanikla. V současné době je tento svátek večerem přispívajícím k setkávání přátel a společnému pobavení. Obzvláště ženy se na svoje čarodějné vystoupení těší. A rády se i patřičně nazdobí.
S nezbytným koštětem v ruce. A tak při procházce lze hořící hranice zahlédnout v mnoha zahradách jak na vesnicích, tak i městských parcích. Doplněné stánky s občerstvením, opékaním špekáčků a dalšími zábavnými atrakcemi. Mezi nejvtipnější aktivitu patří čarodějnický rej masek. Ve kterém se soutěží o nejlepší kostýmy. S hudebním a tanečním doprovodem. Na závěr večera se podle starých zvyků na hranici upaluje dopředu zhotovená čarodějnice. Ze starých hader a polštářů, vyplněných hořlavým materiálem, jako jsou hobliny či seno. Mnohé mají pečlivě namalován obličej a na hlavě uvázaný šátek. Vzhledem ke stabilitě je nutné upevnění na pevný dřevěný kříž. A doporučeno je i důsledné dodržení bezpečnosti. Aby nemuseli zasahovat hasičské sbory.